V tomto sešitu se dotýkáme tématu okrajů, periférií, hlubin a niterností; fenomény zdánlivě marginální, skryté, zasuté a vzdálené jsou postaveny do středu pozornosti.

S využitím konceptů performativity a naratologie se pokoušíme hlouběji porozumět kultuře středověku. Okraje ve smyslu geografickém, ale též z hlediska výzkumného zájmu, kánonu, společenské stratifikace apod. ohledáváme v příspěvcích o divadle slezských spiritistů a dělnickém divadle na Ostravsku. Tematizujeme divadlo jako prostředek proti frustraci přistěhovalců do Ameriky i proti malomyslnosti na vědeckých výpravách do Arktidy a Antarktidy v 19. a počátkem 20. století. Sledujeme stopy po německém divadle v kanceláři prezidenta Masaryka, v průřezové sondě představujeme divadlo Lužických Srbů.